Studentský klub Salaš

Kázání v postní době, a zvláště to úvodní, má být patřičně depresivní, abychom se správně naladili na postní dobu. Depresivní už je pro samotného kazatele, protože co říci nového o postu, co říci nového o postní době? Každý z nás slyšel už mnoho postních kázání. Je těžké najít nějaký nový motiv, ale v tom je právě jedno z kouzel postu, že nejde o něco zcela nového. Jde o něco, co je naopak bytostně vlastní našemu křesťanskému životu. Úsilí vrátit mu jeho původní ryzost, vrátit se k tomu, co bylo kdysi na začátku, vrátit se k novosti, kterou je Kristus.

Pro naše dnešní postní přemýšlení bych vybral tři slova, tři pojmy, tři duchovní skutečnosti, které k sobě bytostně patří a o kterých můžeme během celé postní doby přemýšlet. Je to pokání, pokoj a pokora. Duchovní skutečnosti, které k sobě neodmyslitelně patří a které dokáží proměnit život člověka k lepšímu.

Začněme tedy nejprve pokáním. Co to je pokání? Slyšeli jsme v úvodní antifoně, že v postu jde o to obrátit se k Bohu, přivrátit se k Němu, být k Němu co nejblíže. Jaká je duchovní skutečnost, která nám nejvíce škodí, která nás nejvíce ohrožuje? Je to stav pýchy. Pýcha je pravým opakem naladění křesťana. Nejde o nějakou typicky mužskou ješitnost nebo ženskou marnivost - něco, co je produktem naší křehkosti a slabosti a je to spíše komické. Mám na mysli skutečnou pýchu - uzavřenost sama do sebe, posedlost svým egem, svými zájmy, svými potřebami, svými "pravdami". Pýcha, která nám brání, aby se k nám dostalo cokoliv zvenčí, aby se nás cokoliv, kdokoliv mohl dotknout, včetně uzdravujícího dotyku Kristovy milosti.

Naším prvním úkolem pro postní dobu je zastavit se a udělat si takovou malou životní bilanci. Kde stojím ve svém životě? Co je pro mě důležité? Odkud čerpám sílu a radost k dalšímu životu? Jaké hodnoty pro mě hrají rozhodující roli? Nebojme se v postní době položit si i nepříjemné otázky. Co bolí, to roste. My se musíme menšit, naše ego se musí menšit, aby Kristus v nás mohl růst. Ten planý výhonek, kterým jsme my, se má naroubovat na ušlechtilou révu, jíž je Kristus. Čím více v nás Kristus poroste v této postní době, tím více se staneme sami sebou, tím silnějšími a zdravějšími osobnostmi budeme pro sebe i pro druhé. Usmířit se, usmíření, jak nám napovídá samotné to slovo, znamená dostat se do souladu s celým řádem bytí. S mirem, jak říkali staří Slované, najít své pravé místo, obnovit řád původních věcí.

Když přijímáme svátost smíření, slyšíme slova kněze: "Odpouštějí se Ti hříchy a ať Tě Bůh naplní svým pokojem!" Pokoj je pravým plodem pokání a smíření. O pokoj - o tento stav - máme stále usilovat. A zvláště v postu máme usilovat o to, aby Bůh sestoupil do našeho srdce. Plodem a projevem pokoje v srdci je pak pokora. Pokora, která je cokoliv jiné, než poníženost a hrbatost. Pokora je pravé vědomí sama sebe, svých limitů, svých možností. Vědět, že jsem milovaný Boží tvor. Bohem neskutečně milovaný až do té míry, že Boží Syn pro mě sestoupil na zem a pro mě se nechal přibít na kříž, a pro mě třetího dne vstal z mrtvých. A zároveň znát své limity a svoji vlastní křehkost.

Kdo se pokoří pod mocnou ruku Boží, ten bude vyvýšen do slávy Božího Syna, až přijde jeho čas - tak zní slova Písma a tak je nám to skutečně přislíbeno. Půst je tedy pozvání, vzrušující doba znovu najít svoji cestu, obnovit novost křesťanství. Kristus nám slibuje, že kdo přijme evangelium, bude nové Stvoření. Ne jiné, ale nové. Prozářené a prosvětlené silou Kristovy milosti.

Usilujme tedy omýt ty nánosy, nánosy letargie a hříchu, které na sobě vršíme, aby skrze nás mohla znovu zazářit síla evangelia, síla lásky, víry a naděje. A zkusme si dát hned tento den, hned na začátku postní doby nějaký drobný úkol. Ne proto, abychom se stresovali tím, že ho nedodržíme, ale proto, abychom tento půst proměnili v něco, co nám vydrží. Zkusme po zpytování svědomí vytipovat nějaký vztah k někomu, k nějakému člověku, který se nám nedaří a dejme prostor a čas tomu, aby se uzdravil. Zkusme navštívit někoho, koho už dlouho zanedbáváme. Zkusme přemýšlet o tom, jestli všechna slova, která říkáme, jsou skutečně naplněná, jestli jen zbytečně nemlátíme prázdnou slámou. Zkusme najít prostory, kterými nám utíká čas a energie, abychom udělali něco, co je opravdu hodnotné a cenné. Především, a k tomu bych vás všechny pozval, vezměme si jedno evangelium a rozplánujme si ho tak, abychom ho stihli během celého postního období přečíst od začátku až do konce.

Tím největším a nejdůležitějším úkolem postní doby není nic jiného než obnovit svoji lásku ke Kristu - znovu se zamilovat, s plnou silou a novostí lásky, které jsme schopni. Nechat se jí prolnout a také snažit se ji předávat dál.